Krakení báseň o přežití

.

Úsměv z tváře rázem spad

přežití má každý rád

kilometrů jenom pár

kdopak by se lesa bál.

 

Bolí nohy, hlava, tělo

Peťan dostane fakt dělo

kopců vylezli jsme tisíc

cesta pro nás trvala měsíc.

 

Kóta první, druhá, pátá

do Březin už každý chvátá

Pustá Rybná pěknej pajzl

aspoň splachovací hajzl.

 

Cizí tábor to byl stres

hekal Ondra, hekal pes

z mapovací výpravy

vběhli jsme do šatlavy.

 

Potom přišlo na řadu

to Pavlovo heslo,

ale místo kopru

kříčeli jsme pesto.

 

Vojta s nepřáteli v patách

hledal modrý puntík v mapách

jak tak kvapí ratata

doběhla ho prasata.

 

To zoufalost byla holá

Petra o záchranu volá

po tmě udíme si steaky

puchýře však nejsou fejky.

 

Za úsvitu razíme

v místním Coopu stavíme

dýško bába nepřijme

na perníky razíme.

 

Na cestě jsme viděli přejetého krtka

Vysoký Kopec – tak to je fakt (…). NE!!!

V Milovech to skončilo

všechny nás to bavilo.

 

Keců plnou hubu máme

přesto si to užíváme

možná se tak nechováme

Petra s Tomem rádi máme

(a Ondru taky) 😊